Možná už to ti mladí dneska neznají. Já si však pamatuji, když jsem přijel ke „druhé“ babičce, na velkou skříň plnou tajemných a mně neznámých věcí. Hračky jako takové babička neměla, nač také, tehdy ještě byla skutečně vesnice vesnicí. Stará paní měla jen malý domeček ve vesnici Tísek, mini zahrádku a květiny za oknem. Ta byla v létě stále dokořán a uvnitř ani jedna moucha. A bábi vždycky tvrdila, že je to právě díky těm květinám. Ale k věci. Protože jsem si neměl s čím hrát, odemykala babička vždy při mé návštěvě skříně a tam jsem mohl objevovat nový svět. A já tam objevil košíček. To asi znáte. Takový s šitíčkem, zapíchanými jehlami a dalšími drobnostmi. A to bylo moje království.
Netušil jsem, že se to celé jmenuje textilní galanterie a k čemu některé předměty slouží, to pro mne bylo záhadou. O to větší, že jsem nechtěl, aby mi babička řekla, k čemu jsou. Snažil jsem se na to přijít sám, ale většinou se mi to nepodařilo. Naprosto mne fascinovaly spínací, nebo chcete-li, zavírací špendlíky. Blbinka, řeknete si, ale já si s nimi vyhrál hezky dlouho. Udělat z nich co nejdelší řetěz, to bylo něco pro mne. Pak jsem se jím zdobil a, a, a vůbec, dosti vzpomínek…
Domnívám se, že nynější textilní galanterie bude asi stejná. Možná modernější, ale v podstatě stejná. A také se domnívám, že má každá hospodyně doma také takový košíček s věcmi pro kluky tajemnými. Aby i on mohl zkoušet štěstí a zkusil hádat, co k čemu slouží. A děti, aby si měly s čím hrát. Pokud to milé dámy, ještě nemáte, tak si to můžete koupit. Jsou to věci potřebné a pokud jste jen trochu dobrá hospodyně, budete je někdy potřebovat. Já vám zde prozradím, kde je koupíte. A nemusíte ani opustit dům.
Nahoře v článku je text jinou barvou, čemuž se říká odkaz. Anglicky link. A na ten, když kliknete, tak se ocitnete na webu, kde je toho zboží dostatek. Tak nakupujte.
