Bez něj by sice domácnost fungovala také, ale asi jinak. Nikdo by neseděl hodiny u hraní her. Například. Zcela jistě znáte ten vtip o tom, jak se stane, že v jednom domě přestane zničehonic internet fungovat. Mladý to komentuje takto. Když to přestalo jet, šel jsem se podívat po domě, kde to neklape. Potkal jsem rodiče a sourozence. Též babičku s dědou. Jsou to docela milí a hodní lidé. Internet by měl lidi sbližovat, a ne rozdělovat od sebe. To on však neumí. Nemá rozum jako takový. Ten musí mít člověk. Musí si sám umět rozdělit svůj čas a tím pádem tedy také dobu, kterou u počítače prosedí. Pokud tohle člověk neumí, počítač ho to nenaučí. Maximálně mu jej může někdo vypnout, ale to je tak všechno, co se kolem toho dá udělat.
Na druhou stranu je to zase obrovská výhoda. Pokud chcete vidět někoho, kdo je vám jakkoli blízký, ale bydlí, nebo je na druhé straně planety, tak stačí mít u sebe mobil a internet zařídí zbytek. Dáme si videohovor a šup, během sekundy se ocitneme třeba v Austrálii, nebo také v Kanadě. Pokud máte dobré připojení, a to jsou dnes už skoro všechna, není to vůbec problém. V tomto případě jde o to, že nás internet sbližuje, tak jak má. A to je dobře.
Pokud chcete vidět někdy své děti naživo a které jsou zalezlé ve svých pokojích, vypněte wifi a uvidíte je. Pokud nevíte, jak se to dělá, vytáhnete přívodní kabel z modemu. Ano ten s takovou tou divnou koncovkou, jak je na fotce umístěné zde o kousek výše. Tím pádem přestane fungovat připojení v celém domě a dětičky za vámi ihned doběhnou, aby vypátraly, co se to děje. A vy se s nimi můžete vidět. To bude radosti. Možná. Nuže, vzhůru do celého světa pomocí internetového připojení. Nemůžeme být nějací zápecníci. Jak by to vypadalo? Usedněme opět k monitoru a vyhledávejme co je právě potřeba. Mějme však na paměti, že v nejlepším je třeba přestat.
